Podobně jako dřevo, i kovový povrch potřebuje péči, která ho ochrání proti nepříznivým vlivům okolí. V interiéru zase chceme mít hladký kov s estetickým vzhledem, takže i zde bychom se o něj měli postarat. Na kovovém povrchu většinou nátěr vydrží mezi dvěma až osmi lety v závislosti na podmínkách, jakým je vystaven. Pokud se chystáme na natírání železného kovu staršího data výroby, důkladně si musíme připravit povrch předmětu, aby na něj nový nátěr dostatečně vhodně přilnul. Základní podmínku nutnou před každým nátěrem představuje čistý, hladký a suchý podklad. Pokud bychom se o to nepostarali, začal by se povrch velice brzy odlupovat a tvořily by se na něm hrudky ze zbytku starých nátěrů a rzi.

Kovový povrch, který se chystáme natírat, nejprve zbavíme prachu za pomoci vysavače, metly nebo třeba vlhkého hadru. Nerovnosti se musí obrousit podle potřeby škrabkou, smirkovým papírem nebo ocelovým kartáčem. Zbývá ještě povrch odmastit za pomoci technického benzinu či ředidla. Voda se udržuje hlavně v ohybech a spojích, také se tam sráží vlhkost a dochází ke korozi. Rez lze odstranit mechanickým přebroušením, někdy elektrickou bruskou či ocelovým kartáčem připevněným k ruční vrtačce. Poté za pomoci válečku či štětky naneseme bezoplachový odrezovač. Větší plochy s více ohyby raději otryskáme tzv. pískováním speciální pistolí. Staré nátěry se dají odstranit i za pomoci horkovzdušné pistole. V obou zmíněných případech musíme dbát na doporučení od výrobce, abychom se vyhnuli poranění rukou a očí.

Pro nás nepohodlné staré nátěry mohou zmizet i za pomoci chemikálií. Předmět natřeme speciálním přípravkem, který necháme působit po dobu doporučenou od výrobce a uvolněné nečistoty a barvu postupně odstraníme pryč. Použít se dá také pěti až osmiprocentní louh, u něhož si ovšem musíme dát pozor na to, že se jedná o agresivní žíravinu. Z toho důvodu si musíme ochraňovat oči a na ruce se doporučuje navléknout gumové rukavice. Povrch ošetřený chemickým odstraňovačem se neutralizuje za pomoci slabé kyseliny. Ihned po oschnutí ošetřeného povrchu železného předmětu aplikujeme základní nátěr, který zajistí ochranu před korozí a potřebou přilnavost dalších nátěrů. Po uschnutí základního nátěru naneseme nátěr vrchní, což může být email nebo barva. Kvůli přilnavosti by měl být kompatibilní s použitými základními nátěry. Vrchní nátěr dokáže ochránit proti ultrafialovému záření, chrání před vlhkostí a splňuje zároveň i dekorativní účely. Nátěry v exponovaných místech se musí nanášet ve více vrstvách. Časový interval pro zasychání jednotlivých vrstev nátěrů doporučí výrobce. To samé platí i v případě teplotních podmínek, vlhkosti apod. Pokud si přejeme, aby nátěr opravdu dobře přilnul, pak musíme podmínky dodržovat.

Důležitá je i volby správné barvy. Barvy používané pro vrchní nátěr se od sebe odlišují konzistencí, nestékavostí, výslednými vlastnostmi, ale i délkou schnutí. Barvy ředitelné vodou a disperzní barvy jsou zdravotně nezávadné, tudíž se hodí i na ošetření kovů v interiéru. Tyto barvy rychle schnou - časový interval schnutí je mezi pěti až osmi hodinami. Moderní syntetické nátěry se nanáší rovnou z plechovky a jsou odolnější, čímž se hodí na venkovní použití. Odolávají i teplotním výkyvům, mrazům a mechanickému zatížení. K jejich vyschnutí a kompletnímu vytvrdnutí se potřebuje čtyřiadvacet hodin. Extrémní zatížení zvládnou speciální barvy, které vyžadují smíchání dvou položek ve správném poměru. Tímto způsobem připravenou směs je nutné spotřebovat do čtyř hodin. Jedná se o silikonové barvy nebo vypalovací alkydové barvy. To se používá na radiátory, bojlery a další technická zařízení, která na svém povrchu dosahují vyšších teplot.

Natírat se mohou i neželezné povrchy. U pozinkovaného povrchu se rozlišuje, jestli se jedná o žárově stříkaný nebo galvanicky nanášený zinek. Pozinkované povrchy mají větší nároky na přilnavost nátěrových hmot, a proto je vhodné si nechat doporučit konkrétní typ barvy přímo od výrobce. U hliníku se nejprve musí vyzkoušet přilnavost. Hliník se natírá velice těžko, protože na něm barva jenom těžko drží. Z toho důvodu by se měly volit speciální barvy. Na měděné povrchy použijeme pro vrchní vrstvy barvy na topení nebo na plechové střechy. Ty totiž nepodléhají tolik změnám teploty. Pro měď v interiéru pak většinou postačí jen obyčejné barvy na kov nebo barvy univerzální.

Při natírání bychom měli dodržovat i určitá doporučení. Barvu bychom měli před nánosem každé další vrstvy důkladně promíchat. Pro všechny vrstvy nátěrů se používají produkty od stejného výrobce a různé kvality barev rozhodně nemícháme mezi sebou, ani pokud by snad pocházely od jednoho a toho samého výrobce. Pokud je to nutné pro námi zvolený způsob nanášení, pak barvu zředíme. Použité ředidlo na vymývání štětců nevyléváme ihned, ale necháme ho chvíli odstát, než nám nečistoty klesnou dolů a čistou část si odlijeme a posléze se dá znovu použít.

Může se stát, že při natírání uděláme nějakou chybu. Pokud barva nepřilnula, pak jsme špatně odstranili rez a mastnotu, eventuálně může být na vině zbytek odstraňovače nátěrů. Viditelné tahy štětcem a horší rozlévání barvy může být způsobeno kvůli příliš husté barvě, naleptání spodní vrstvy, vysoké teplotě při aplikaci či kvůli nevhodnému ředidlu. Jakmile se začne brzy vyskytovat koroze, pak jsme barvu nanesli v příliš tenkém nánosu, nerovnoměrně, mohlo dojít k narušení soudržnosti nového nátěru, nebo jsme nevhodně zvolili nátěrový systém vzhledem k agresivitě prostředí. Jakmile barva zasychá příliš dlouhou dobu, tak jsme dokonale neodstranili zbytky chemických odstraňovačů starých nátěrů, nebo jsme pracovali při příliš vysoké vlhkosti a nízké teplotě. Na vině může být také špatný tužicí poměr. Pórovitý povrch je způsobený tenkou vrstvou barvy, popřípadě příliš zředěnou barvou.