Nechvalně známé jsou  panelákové byty s jádrem tenké konstrukce pokryté změtí křivých čar, lépe s napodobeninou dřeva či mramoru. Vše provedeno v nahnědlých, zelených nebo šedivých odstínech. Proč si ale místo původní malé vaničky neomývat  tělo v rohové vaně obklopené moderními stěnami s obklady současného střihu? K proměně jádra bytu stačí pouhé dva týdny a přibližně 100 000 korun.

Rekonstrukce může probíhat i levněji s investicí kolem 20 000 korun. Na místě zůstane starý umakart, který se polepí vinylem nebo PVC, co se nastříká či natře. Pouze za několik let se problém „umakartového prokletí“ objeví znovu. Lepší je zainvestovat a na desítky let celý problém vyřešit.

Základním předpokladem nového jádra je jeho lehkost. Kdyby obyvatelé v patrech pod sebou začali stavět nové jádro z cihel, tak by hrozilo zhroucení celého panelového domu. Z toho důvodu se používají nejlehčí materiály, jako jsou sádrokartonové či sádrovláknité desky nebo pórobetonové tvárnice.

V Česku  je nejoblíbenější pórobeton, protože má ve výsledku charakter klasické pevné zdi. Oproti Evropě už nechceme nic ani zdaleka podobného umakartu, ale naopak, pro nás je pevná zeď základem. Nevýhodou pórobetonových desek je jejich relativně velká hmotnost. Rekonstruovat s nimi jádro je možné pouze s využitím služeb statika. Na druhou stranu, s pórobetonem se lépe manipuluje, proto příčku může zbudovat každý zedník.

V Evropě i v zámoří se více využívá sádrokarton, na který není třeba natahovat žádnou omítku, stačí jej pouze vymalovat. Sádrokartonové příčky mají díky izolaci lepší zvukový útlum než pórobetonové. Co se týká ceny, tak oba materiály jsou na tom víceméně stejně, ale stavba jádra ze sádrokartonu je rychlejší a tudíž i levnější. Sádrovláknité desky mají velmi podobné vlastnosti jako ty sádrokartonové, ale jsou pevnější, odolají požáru a vyznačují se lepší zvukovou izolací.

Na povrch stěn nového jádra  Češi nejčastěji volí klasické keramické obklady. Důvodem je nejen tradice, ale i nízká cena. Občas jsou využity skleněné mozaiky nebo leštěný kámen. U těchto druhů obkladů je třeba pořizovat materiál v nejvyšší kvalitě, aby práce nebyla obtížná. Dobře se pracuje s mramorem  nebo žulou. Architekti a studia upřednostňují betonové stěrky nebo omyvatelné nátěry, takzvaný benátský štuk. S nimi umí pracovat jen speciálně zaměřené firmy a navíc je potřebný návrh architekta.  Proto se celková oprava prodraží, i když výsledek vypadá velice dobře.

Dřív byla umakartová jádra všechna stejná, dnes si každý může vymyslet spoustu variant. Do nové koupelny se vždy vejde vana, některé modely jsou široké jen 105 cm. Problémem může být  umístění stoupaček, především výška spádu vodorovného kanalizačního potrubí od toalety a sprchy k zaústění do svislé kanalizace. Proto nelze umístit umyvadlo či záchod kamkoliv,ale jen tam, kde je vyústění kanalizační odbočky. Celou rekonstrukci jádra tak může prodražit i výměna litinových odpadních trubek nebo stoupaček.

Komplikaci může vyvolat i elektroinstalace. Veškeré elektro v koupelně je třeba opatřit  chrániči. Vypínače, zásuvky a svítidla musí být připevněny a zabudovány  nejméně 60 cm daleko od svislé osy umístění vody. Navíc, na každou práci s rozvody elektřiny, plynu či vody je třeba si zajistit revizi odborného pracovníka.