Náruživí zahradníci, kteří o rostlinách něco vědí a mají dost fyzických sil, si mohou založit zahrádku pro náročné. To znamená takovou, ve které se vyskytnou i složitější kompoziční prvky a založí v ní reprezentativní výsadbu rostlin náročnějších na pravidelnou péči. Tím ale nejsou myšleny ty, které se do dané lokality nehodí a s vynaložením velikého úsilí by se jen stěží daly udržet při životě.
Zahrádka pro náročné rozhodně není synonymem pro pozemek, ve kterém nelze najít možnosti, jak zracionalizovat péči a přitom se nedřít jako onen pověstný osel.
Absolutním základem je perfektní příprava a kdo ji ošidí, tak ať zapomene na své nároky na konečnou podobu zahrádky a raději se vydá k přírodnějšímu typu, který nebude vyžadovat tolik péče. Když se rozhodnete pro pěstování náročných květin, zeleniny, keřů a počítáte i s kvalitním rekreačním trávníkem, tak musíte půdu hluboko zkypřit. Pokud jsou ve vašem místě půdy jílovité, tak alespoň do hloubky 40 centimetrů, naopak v písčitých oblastech je stačí jen lehce prohrábnout. Nezapomeňte na to, že při stavbě se na vašem „zahradním“ pozemku pohybovala těžká technika a půda je po jejím „působení“ neprodyšná, zhutnělá, udusaná a voda se nemůže vsakovat.
Další problém vám může způsobit plevel. Když do půdy nebo substrátu plného semen zasadíte rostliny, tak budete ze své zahrádky dost nešťastní a nebude to hezký pohled. Jedno řešení nabízí aplikace totálního herbicidu na pořádně narostlý plevel – potom ovšem musíte několik týdnů počkat, až zabere a rezidua ( zbytky ) se rozpadnou. Chcete-li se vyhnout chemii, tak se nabízí zkusit na jaře pozemek osít jednoletou kulturou ( například jílkem mnohokvětým nebo ovsem ), která dokáže plevel potlačit. V létě jenom porost posekáte a můžete pokračovat v práci.
Pozor, velmi důrazně musím varovat před stále hojně používanou netkanou textílií nebo fólií na povrch záhonu, kam následuje výsadba do otvorů a pokrytí mulčem! Tohle je snad ještě akceptovatelné někde u silnice, kde se o výsadby nikdo nestará, ale v rodinné reprezentativní ( ale i přírodnější ) zahradě rozhodně ne! V přikrytém záhonu se rostliny nemohou dobře rozrůstat, půda a kořeny špatně dýchají a nakonec geotextílie velmi často vyleze na povrch. Jestli na dobře upravený záhonek rozprostřete slušnou vrstvu mulče a výsadba bude mít tu správnou hustotu, tak není problém boj s plevelem zvládnout.
Dalším krokem bude správný výběr rostlin. Ten když přizpůsobíte místním podmínkám, tak máte víceméně napůl vyhráno. Jestli svěříte zakládání vaší zahrádky specializované zahradnické firmě, tak ona pro vás vybere i vhodné rostliny – jen se jich optejte, kde je budou nakupovat. V běžných velikostech se dají sehnat sazenice českého původu, ale vzrostlé keře či stromy nebo dokonce nějaké zvláštnosti budou pořízeny dovozem. Milujete-li růže, tak se určitě poptejte po výborných odrůdách, pocházejících z dílen německých šlechtitelů Kordes, Tantau a dalších. Ty jsou vyhlášeny tím, že se při zušlechťování soustředí na odolnost proti chorobám, dešťům i letnímu horku. Navíc jsou mnohé z růží samočistící – po odkvětu samy opadají. Podobně dobře se soustřeďte na výběr hortenzií – zkuste třeba odrůdy od šlechtitele Hovaria, které se k nám také dováží.
Usnadnit si práci není nikdy na škodu a pomoci vám mohou i tyto triky. Zeleninu si pěstujte na vyvýšených záhonech. Velmi dobře je naplníte živným kompostem a hůře se do nich budou dostávat slimáci. Není od věci mechanicky oddělit rozhraní mezi záhony a trávníkem nebo cestičkami. Obrubníky by ale měly být buď ozdobné ( což vám obstarají cihly nebo keramika ) nebo hůře „postřehnutelné“. Na mnoho let budete mít vystaráno, když použijete ocelovou pásovinu a upevníte ji do země roxory ( výztuž do betonu ). Ona totiž brzy zrezne a na rozdíl od hliníkového nebo pozinkovaného profilu nebude vidět. Úplně nelze doporučit plastové obrubníky, protože vylézají ze země a lámou se. To je komplikace, která je nepříjemná a je třeba se jí vyhnout. Vaše zahrada má být funkční, ale především krásná.
A nakonec zmíníme několik krásek pro nadšené zahrádkáře.
Mezi doporučenými stromy by neměly chybět – zmarličník ( Cercidiphillum japonicum ), zmarlika ( Cercis siliquastrum ), liliovník tulipánokvětý ( Liriodendron tulipifera ), parócie ( Parrotia persica ), tupela lesní ( Nyssa sylvatica ), jinan dvoulaločný ( Ginkgo biloba ), metasekvoje čínská ( Metasequioa glyptostroboides ), borovice drobnokvětá ( Pinus parviflora ), do velké zahrady je dokonalá sekvoj vždyzelená ( Sequoia sempervirens )….
A nezapomeňme na keře – můžete vyzkoušet halézie ( Halesia sp. ), javory ( Acer circinatum, A. davidii, A. japonicum, A. palmatum…), dobře vypadá fotergila ( Fothergilla ), dřín japonský ( Cornus kousa ), dřín květnatý ( Cornus florida ), vilín ( Hamamelis sp. ), hortenzie ( Hydrangea arborescens, H. macrophylla, h. paniculata, H. serrata, a dalších by bylo hodně..), pivoňka ( Paeonia suffruticosa ), azalky a pěnišníky ( Rhododendron ), lze doporučit i další vřesovištní – například mamota ( Kalmia sp. ), enkiantus zvonkovitý ( Enkhianthus campanulatus ) a mnoho dalších. A pokud růže, tak raději mnohokvěté – polyantky, keřové – je s nimi méně práce než s těmi velkokvětými, krásně vypadají a kvetou opakovaně.
