Chcete mít dobrou úrodu na své zahrádce? Pak je potřeba půdu nejenom dobře mechanicky propracovat ale přidat do ní také hnojivo a to nejlépe to přirozené. Mezi nejkvalitnější organická hnojiva patří bezesporu chlévský, popřípadě koňský hnůj. Ten se pozvolna rozkládá a rostliny ho využívají několik let. Hodí se pro všechny druhy půd. Ty těžké provzdušňuje a zvyšuje jejich propustnost. U lehčích půd zase vyšším podílem organické hmoty zvyšuje její soudržnost a schopnost jímat vodu. Koňský hnůj je zvláště vhodný pro zakládání teplých pařenišť, neboť dobře protepluje půdu.

I když nemáte možnost si chlévský nebo koňský hnůj obstarat, nemusíte zoufat, dobré organické hnojivo si můžete vyrobit sami z vlastních zdrojů. Zkrátka založte si kompost. Navíc ušetříte místo v popelnici a budete přispívat k ochraně přírody.

Komposty zakládáme v průběhu celého roku, nejlépe však v létě a na podzim, kdy je nejvíce rostlinného odpadu. A co vlastně do kompostu můžeme dát? Tak především všechny rostlinné zbytky, které získáme v průběhu celé vegetace – jde tedy o shrabané listí, posekanou trávu, zbytky ze zeleniny a ovoce, bramborovou nať a plevele (pokud tedy ještě nevytvořily semena). Vyhodit na kompost můžete také zbytky jídla z kuchyně, kávový lógr, piliny, slámu, lepenku, mléčné produkty, třísky, skořápky od vajíček, papírové utěrky a ubrousky, kůru, rozdrcené větvičky, ořechové skořápky nebo opadanou venkovní omítku ze zdí. Doporučuje se přidat chlévský nebo koňský hnůj a především rašelinu, která udržuje v kompostu potřebnou vlhkost.

Naopak do kompostu nepatří rostliny viditelně nemocné, u kterých hrozí nebezpečí dalšího šíření chorob (například plody rajčat napadené plísní bramborovou nebo ovoce napadené moniliovou hnilobou). Nepřidávejte rovněž kosti a zbytky masa, pecky, popel z uhlí, vytrvalé plevele, větve z tújí, kočičí, psí a lidské výkaly a samozřejmě všechny umělé věci – sklo, plasty, kov, barvy či ředidla.

Kompost zakládáme na stinném místě nebo ho alespoň přistíníme slámou či vhodným porostem, aby nevysychal. Abychom mohli kompost dobře a pohodlně ošetřovat, neměla by jeho základna přesahovat 2 m a výška 1 m. Do základu dáváme surovinu, která má velkou nasávací schopnost (rašelinu), na ni pak vrstvíme a mícháme střídavě vlhké a suché zbytky. Musíme pamatovat na to, že velké kusy je třeba zmenšit na pět až deset centimetrů, aby se lépe rozkládaly. Kompostovanou hmotu prosypáváme mletým vápencem, aby mohla proběhnout zásaditá reakce, čímž příznivě usměrňujeme rozkladné procesy a omezujeme vývoj choroboplodných zárodků. Jednotlivé vrstvy nesešlapujeme, ale necháme je slehnout vlastní váhou. Nakonec celý kompost přikryjeme zeminou ve vrstvě asi 10 – 20 cm. Protože uvnitř kompostu může dojít po založení k rychlému stoupání teploty až na 60 °C, a pro zrání kompostu je nejlepší teplota mezi 40 až 50 °C, snižujeme teplotu přidáváním vody. Jinak kompost necháváme žít „vlastním životem“, jen je dobré ho jednou až třikrát za rok překopat nebo přehodit, aby tak došlo k provzdušnění a urychlení hnojícího procesu. Kompost je zralý, tvoří-li tmavou, kyprou hmotu, která má příjemnou zemitou vůni a organická hmota je rozložená natolik, že nejsou zřetelné jednotlivé druhy kompostovaných látek.