Rozhodnutí pro pasivní stavbu je rozumné, jelikož takový dům nabízí opravdu minimální náklady na vytápění a přitom vysoký stupeň komfortu. Dům využívá tepelné zisky, které jsou normálně dostupné a nepropustí ven žádné teplo. V interiéru máme čerstvý vzduch, ale žádný průvan ani obrovské rozdíly mezi zimou a létem. Dům, který chceme mít jako pasivní (tedy se spotřebou maximálně patnáct kilowatthodin na metr čtvereční), se musí i jako pasivní od začátku navrhovat. Architekti velice často slyší požadavek majitelů staršího domku, aby z něho udělali dům pasivní, nicméně to se dodatečně udělat nedá, protože pasivita domu se nezískává jen díky silnější izolaci domu, výměně původních oken za kvalitnější a rekuperační jednotce. Dům, jenž funguje na pasivním principu, se musí naorientovat správným směrem ke světovým stranám a musí být vlastně promyšlen do nejposlednějšího detailu.
Je nutné poznamenat, že velmi podstatný faktor pro postavení pasivního domu představuje zakoupený pozemek. Může se tak stát, že na našem pozemku prostě pasivní dům nejde postavit. Pozemek může být zastíněný, nebo má nevhodný půdorys a stavba se nedá správně směrově orientovat. Každý z domů je specifický a ovlivňují ho rozmanité okolnosti. Pokud plánujeme pasivní stavbu, potřebujeme na to vhodný pozemek. Velice podstatný je sklon svahu na jižní stranu, který přinese o deset až třicet procent více slunečního záření. Sledovat musíme i vítr, protože pokud by byl příliš velký a bez přirozené terénní ochrany, pak musíme na exponovaná místa umístit větrolamy. Zanedbat nemůžeme ani takové faktory, jakými jsou nadmořská výška, tvar terénu, druh okolní vegetace či okolní zástavba. Okolní vegetace může zadržovat vodu a zvyšovat vlhkost, zatímco v údolích a na kopcích bývá vždycky chladněji. Optimální pozemek většinou nenajdeme a nedostatky tedy musí projektant kompenzovat např. jiným rozmístěním a množstvím oken, takže i tak lze pasivity dosáhnout. I když nejde ani přes sebevětší snahu náš záměr na pasivní dům dosáhnout, pak zvolíme alespoň nízkoenergetickou variantu, která je též příjemná na bydlení.
Členité stavby se pro kategorii pasivních domů příliš nehodí, jelikož v nich vznikají tzv. tepelné mosty a stavbu zbytečně předražují. Nejvhodnější je kompaktní, jednoduchý dům ve tvaru kvádru nebo krychle. Tento typ domu vůbec nemusí být nudný, protože architekt má poměrně dost šancí, jak ho vytvořit originálním způsobem. Kromě tvaru bychom měli brát v potaz také velikost. Jednopatrový dům pak pouze s rozlohou od sto dvaceti do sto čtyřiceti metrů čtverečních. Větší plochy už totiž ztrácejí pasivitu a je poměrně nákladné se na pasivní standard dostat. Hlavní fasáda domu by se v nejlepším možném případě měla nacházet na jižní, jihozápadní nebo jihovýchodní straně. V této souvislosti by každý dobrý architekt měl přemýšlet o letním stínění proti přehřívání vnitřku domu. Důležitá je také kvalitní izolace, řízené větrání s rekuperací tepla a vhodně navržený zdroj tepla. Promyšlené musí být také vnitřní uspořádání interiéru. Tak třeba vytápěné prostory je zapotřebí dobře tepelně oddělit od nevytápěných, jakými bývá sklep, podkroví či garáž. Obytné místnosti se člení podle účelu jejich používání. Ložnice by měla být na straně severní. Doprostřed se umisťují koupelny, protože patří mezi vyhřáté místnosti v domě. Na úsporu bychom měli myslet také při vybavování interiéru. U každého elektrospotřebiče bychom měli dbát na to, aby se jednalo o výrobek s nejnižší spotřebou, jelikož spotřebiče a bílá technika většinou tvoří takřka polovinu spotřeby elektrické energie v rámci domácnosti. Tím pádem mohou úsporné a kvalitní spotřebiče ušetřit hodně energie.
V pasivním domě se rozhodně neobejdeme bez pořádné tepelné izolace, která by měla být silná přibližně třicet až čtyřicet centimetrů. Většinou se zatepluje deskami z minerální vlny, polystyrenu, ale oblíbená je i foukaná celulóza nebo třeba ovčí vlna. Každý materiál má svoje vlastnosti a vyhovuje místu, které plánujeme zateplovat. Zateplení vyžaduje perfektní řemeslnou práci, protože nikde se nesmí nacházet spáry, prostupy, které by vytvářely tepelné mosty. Kromě stěn se musí zateplovat také střecha, kde je vhodná provětrávaná konstrukce, a podlaha, jelikož přes podlahu uniká až patnáct procent tepla.
Důležitou roli v pasivním domě mají taktéž okna. Pokud architekt zvolí správnou velikost, typ zasklení, množství a nesměrování, získáme poměrně slušné solární zisky, které pokryjí potřebu tepla na vytápění. Skleněné plochy orientované na jih mohou v letních měsících přehřívat vnitřek domu, a proto bychom měli také vybrat to pravé zastínění. Jako ideálně se jeví třeba venkovní předokenní žaluzie.
Výměnu vydýchaného vzduchu musí zajistit systém řízeného větrání, neboli rekuperace, který přivádí do domu čerstvý vzduch a ten vydýchaný odvádí směrem pryč z domu. Místnostmi jsou díky tomu vyvětrané a vzduch se nasává rovnoměrně bez rizika nepříjemného průvanu. Kromě toho dokáže filtr v rekuperační jednotce zachytit pyl, prach a jiné nečistoty. Rekuperace v pasivní stavbě bývá doplněna o systém, který dovede i zpětně získávat teplo z již použitého vzduchu a čerstvý ohřátý vzduch je pouze s malou energetickou ztrátou rozváděn zpátky do místností. Lidé si občas pletou rekuperaci s klimatizací, nicméně najdeme v nich poměrně velký rozdíl. Rekuperací se nedá upravit vlhkost ani s ní aktivně chladit a nastavovat si teplotu podle libosti, jako tomu je v případě klimatizace. Rekuperace prostě pomůže ušetřit část nákladů, které při běžném větrání zmizí oknem. Počítat by se mělo s pravidelnou údržbou a kontrolou zařízení. Trochu vyšší jsou i pořizovací náklady, které se vracejí až přibližně za dvacet let. Komfort a zdravé prostředí v domě za to ovšem určitě stojí.
Finanční prostředky vynaložené na vytápění pasivního domu bývají rapidně nižší, než jak tomu je u běžných staveb. Tepelný zdroj však musí mít správně navolený výkon, aby se nám interiér nepřetápěl. Většinou se volí teplovzdušné a elektrické vytápění. Oblíbené jsou také přímotopné systémy, např. krbová kamna nebo podlahové nízkoteplotní vytápění. Zvolit si můžeme i kamna na biomasu s automatickým zásobníkem. Zavrhnout nemůžeme ani alternativní zdroje, kde se používají hlavně tepelná čerpadla. Náklady vynaložené za ohřívání teplé vody se dají zmenšit díky solárním panelům, které se vyplatí dokonce i v našich zeměpisných délkách a šířkách.
Pasivní dům je tedy dobrou investicí, avšak musí se do detailu povést. Musíte mít kvalitní projekt od zkušeného architekta a precizní firmu, která od začátku kvalitně spolupracuje a podílí se na vytvoření celého projektu. Náklady na postavení pasivního domu jsou přibližně o patnáct procent vyšší, nicméně se to postupně vrací v podobě úspory za vytápění. Kromě toho si užijeme komfort a zdravé bydlení ihned po nastěhování do nového domova.
