Jistě jste si již někdy kladli otázku, jestli je lepší se nastěhovat do družstevního bytu, nebo si raději za více peněz zakoupit byt kompletně vlastní. Podívejme se nyní na tuto problematiku trochu blíže. Při pořizování bytu se určitě budete také rozhodovat podle jeho umístění, stáří nemovitosti a důležitým aspektem při rozhodování bude určitě i cena. Družstevní i osobní vlastnictví bytu má své výhody, ale i úskalí. Na příštích řádcích se pokusíme rozebrat určité klady i zápory bytu v osobním vlastnictví i bytů družstevních.

Byt v osobním vlastnictví se zapisuje do katastru nemovitostí a s tím se spojuje také daň z nemovitostí, která se musí každý rok jedenkrát zaplatit finančnímu úřadu. Byt v osobním vlastnictví se dá užívat a jakýmkoliv způsobem s ním nakládat. Vlastník ho může prodat nebo propůjčit nájemníkům. V případě úvěru se dokonce dá umístit do zástavy. 

Byt může být součástí dědictví. Výhodou osobního vlastnictví je, že od nikoho nedostáváte faktury za nájem. Přispívat ovšem musíte na náklady spojené se správou domu a s ním spojeného pozemku. Vlastnictvím bytové jednotky se totiž stáváte také spoluvlastníkem společných částí domu a musíte se podílet na jejich údržbě. Příspěvek se stanovuje podle velikosti podílů na společných prostorách domu. Nejvyšším orgánem je shromáždění vlastníků bytů, které potřebuje, aby na něm pokaždé byli přítomni vlastníci jednotek, kteří mají nadpoloviční většinu hlasů. Pokud je to splněno, pak je shromáždění usnášeníschopné. 

V případě společenství vlastníků se hlasy nepočítají podle počtu osob nebo počtu bytů, ale počítají se podle velikosti spoluvlastnických podílů na společných prostorách domu. Jedná-li se o modernizaci, rekonstrukci, opravách společných prostor domu či o stavebních úpravách, musí být pro tři čtvrtiny všech vlastníků. Všechny opravy v bytě, který máme v soukromém vlastnictví, si jednoduše musíme zaplatit sami. V prohlášení vlastníka se dá zjistit, co je ještě v našem vlastnictví a co už patří ke společným částem domu. Prohlášení vlastníka je listina, která je uložená v katastru nemovitostí. 

V případě rekonstrukce není zapotřebí ničí souhlas. Byt v osobním vlastnictví se dá kdykoliv prodat a nepotřebujeme k tomu žádný souhlas. Stačí sepsat kupní smlouvu a podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Co se placení daně týče, podle starého zákoníku ji platí prodávající, zatímco podle nového občanského zákoníku, který by měl vstoupit v platnost od ledna 2014, se tato povinnost přesouvá na kupujícího.

V případě družstevního bytu ho nevlastníte, nýbrž ho má pod správou bytové družstvo, což je právnická osoba. Vy pouze patříte do družstva a díky členství v něm máte rozsáhlá práva. Můžete díky členství využívat byt a disponovat s ním i bez souhlasu družstva, tedy ho můžete prodat. Pouze při případném pronájmu potřebujete souhlas družstva jako majitele domu. Družstevním bytem se logicky nedá ručit v případě úvěru nebo hypotéky. Také družstevní byt se dá zahrnout do dědictví. Družstvu se za užívání bytu platí a výši této sumy určuje schůze členů. Nejvyšším orgánem v případě družstevních bytů je členská schůze. Na rozdíl od shromáždění vlastníků bytu, zde se počítá, že jeden člen má právě jeden hlas. Schůze je usnášeníschopná ve chvíli, kdy je přítomno více než padesát procent členů družstva. 

Menší opravy a náklady spojené s běžnou údržbou bytu si hradíme sami, zatímco všechno ostatní spadá na vrub družstva. K provedení rekonstrukce bytu se potřebuje souhlas družstva i v případě, že družstvo do rekonstrukce nevloží ani korunu. V případě družstevního bytu je problém, že ho v podstatě nelze prodat, jelikož je vlastnictvím družstva. Dá se alespoň za určitou úplatu uskutečnit převod členského práva a povinnosti v bytovém družstvu, s čímž se spojuje právo nájmu k bytu. Tento převod nepodléhá žádnému schválení v rámci bytového družstva a stačí doručit písemné oznámení, že se taková dohoda stala. Není zapotřebí ani žádný znalecký posudek a neplatí se žádná daň z převodu nemovitostí.